moč
See also: Appendix:Variations of "moc"
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈmot͡ʃ]
Audio: (file) - Hyphenation: moč
Etymology 1
Inherited from Old Czech moč, from Proto-Slavic *moča.
Noun
moč f
Declension
Derived terms
Related terms
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Verb
moč
- second-person singular imperative of močit
Further reading
- “moč”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “moč”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “moč”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Kalasha
Etymology
From Sanskrit मर्त्य (martya).
Pronunciation
- IPA(key): /mot͡ɕ/
Noun
moč
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *moča.
Pronunciation
Noun
moč f or m
Declension
- feminine
- masculine
Declension of moč (soft o-stem)
Descendants
- Czech: moč
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “moč”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
Slovene
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *moťь.
Pronunciation
- IPA(key): /móːt͡ʃ/
Noun
mọ̑č f
Declension
| Feminine, i-stem, long mixed accent | |||
|---|---|---|---|
| nom. sing. | móč | ||
| gen. sing. | močí | ||
| singular | dual | plural | |
| nominative (imenovȃlnik) |
móč | močí | močí |
| genitive (rodȋlnik) |
močí | močí | močí |
| dative (dajȃlnik) |
môči | močéma | močém |
| accusative (tožȋlnik) |
móč | močí | močí |
| locative (mẹ̑stnik) |
môči | močéh | močéh |
| instrumental (orọ̑dnik) |
močjó | močéma | močmí |