ὀξέοιν

Ancient Greek

Pronunciation

 

Adjective

ὀξέοιν • (oxéoin)

  1. masculine/neuter genitive/dative dual of ὀξῠ́ς (oxŭ́s)

Noun

ὀξέοιν • (oxéoin)

  1. genitive/dative dual of ὀξῠ́ (oxŭ́)